Ferdinand Engelmüller * 1867
Josef Ullmann * 1870
Stanislav Lolek * 1873
Alois Kalvoda * 1875
František Jakub * 1875
Hugo Boettinger * 1880
Jakub Obrovský * 1882
Narozeni pár let od sebe, žili ovlivněni stejnou dobou, stejnými společenskými nároky a návyky, s kamarády básníky a spisovateli probírali živá témata, ať už po kavárnách či na výletech do přírody. Od dob svých studií udržovali přátelské kontakty mezi sebou, anebo se také rozešli, každý zamířil do kraje svého rodiště a jejich tvůrčí život se pak odehrával tam. Všichni cestovali za dalším poznáním, zkušeností i vzděláním do Německa, Holandska, Belgie, Anglie, Dalmácie a pochopitelně do Paříže! Vidět a zažít, jak se maluje, jak se tvoří jinde! Jaká poezie, jaká hudba se skládá jinde a jak se žije jinde! Ať už působili v Praze, na Moravě nebo trávili dlouhé měsíce u Klatov, ať malovali krajinu, lidi nebo alegorie, spojovala je atmosféra doby, která se propsala do jejich děl.
Ta doba, kterou žili, nebyla selankou, jak se dnes na ta desetiletí naivně vzpomíná. V Evropě se bojovalo jak u Hradce Králové, tak u Paříže, Itálií táhl Garibaldi. Blížil se konec století, což u některých lidí vyvolávalo melancholii a strach a v překotném lidském konání hledali symboly zmaru. Rostla města, vznikal a rychle se rozvíjel průmysl, dramaticky se měnila sociální struktura států a umělci – spisovatelé a básníci a souběžně malíři a sochaři na vše reagovali. Slovem, malbou, hnětením hlíny či osekáváním kamene. Odvážní a zarputilí hledači nových obsahů a nových forem vytvořili směry moderny, konciliantní jedinci volili cestu rozkolu přes poslední variantu historismu – přes secesi. Těm byly dopřány zakázky pro rychle rostoucí architekturu přelomu století a pro reprezentativní prostory bohatých budov.
Většina evropské populace ale stále žila na venkově a krajina byla jejich domovem i pracovištěm. Záliba v pohledech do krajiny a na krajinu stále ještě tvořila nosné téma v umění. Těšila, uklidňovala a navozovala radostnou či melancholicky poetickou náladu. Krajinu ctili malíři historismů i moderních směrů.
A pak tu touhu po poezii, po řeči symbolů a alegorií, po půvabně uvolněných chvílích zničila první světová válka.
I po ní se tvořilo, malovalo, ale výraz se změnil.
PhDr. Duňa Panenková
kurátorka výstavy
