Ilustrace a malby (nejen) z Prahy
Výstava z cyklu „Talenty v České spořitelně“
Výstava je příběhem nalezení druhého rozměru života v dospělém věku a mohla by být inspirací pro všechny, kteří mají za to, že jejich životní pouť je už nalinkovaná, že čas máme jen jeden a plány v něm jsou jasně dané.
Můj příběh, jako autorky obrazů, začíná v mém rodišti, v podhůří Železných hor ve východních Čechách. Do Prahy jsem se dostala jako studentka Fakulty strojního inženýrství na ČVUT a dodnes zde žiji. Mé pracovní zaměření se od studií až dosud orientuje na informační technologie a analýzy. Od roku 2013 pracuji v České spořitelně, nyní v roli product owner.
V roce 2016 jsem se po několika náročných projektech dostala do stavu vyčerpání a tím i do hledání nového smyslu v práci i v životě. Shodou okolností jsem v té době procházela řadou manažerských školení a na jednom z nich jsem nečekaně nahlédla do vlastní budoucnosti. Viděla jsem v ní sebe u malířského plátna. Ačkoliv jsem se nikdy předtím malbou nezabývala, darovala jsem si prázdninový kurz kresby. Na něm jsem s překvapením zjistila, že si ze studia strojírenství pamatuji nejen nauku o proporcích a deskriptivu, ale že mně zůstala i cvičená ruka a že dokáži vidět barvy a pracovat s nimi.
Od té doby jsem se začala po práci neustále vzdělávat v malířském řemesle – postupně od nuly přes kresbu, ilustraci, suchý pastel a akvarel, jsem se dostala až k olejomalbě a k malbě špachtlí. Rytmus dnů mám často rozdělen na dvě doby – práci a malování. Veškerý volný čas, který nevěnuji své rodině a dalším koníčkům, podřizuji dalšímu studiu výtvarných technik, aktuálně ve večerních kurzech na Akademii výtvarných umění. Výstava tak obsahuje jak malby ze školních ateliérů na zadané téma, tak i vlastní tvorbu z oblasti milovaných Železných hor a nádherné Prahy.
Nemám pracovní metodu, s každým obrazem zkouším, chybuji, předělávám a hledám. Jakmile mne nějaká situace, objekt nebo krajina osloví, neustále promýšlím, jakou technikou, jakým způsobem na to téma vytvořit obraz. A pak se vrhnu do malování, nemohu si pomoci, každou chvilku s vhodným světlem podřídím jeho vzniku a dokončení. A když je hotovo, mám uspokojující pocit, že je se mnou zobrazené téma – obzvláště krajina - jakýmsi zvláštním, intimním způsobem propojeno.
Nechť jsou Vám můj příběh i výstava dárkem a podnětem pro všechny, kteří jsou v nultém bodě svých nových cest. Každý dokáže všechno, co chce, limity neexistují. V čase jednoho života můžeme prožít životů několik.
„Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce“
Richard David Bach v knize Jonathan Livingston Racek
Na cestě
2016
Invalidovna, slunečná sobota. Odcházím z prvního kurzu techniky kresby a odnáším si kromě dvou výtvorů i větu „Vy máte cit pro barvy“. To jsem do té doby vůbec netušila.
2017
Objevuji pro mne nový svět, zkouším nové a nové techniky pod vedením různých lektorů a učitelů: akvarel, akryl, pastel, fixy, tuš, uhel; v ilustracích, v reklamě. Vidím, kolik toho neumím, a je mi trochu líto, že jsem s tím nezačala o mnoho dříve.
2018
Zjišťuji, že se neučím přece jen od úplného začátku – využívám znalosti a dril z hodin skicování, deskriptivy a geometrie z absolvovaných technických škol.
2019
Zkouším olejomalbu. Na rozdíl od průsvitného akvarelu se mi to zdá tak těžké. Stojím před prvním čistým plátnem a vůbec netuším, kde a jak mám začít.
2020
Odrážím se od břehu… a plavu sama! Dívám se kolem sebe, vidím budoucí obrazy. Vidím jinýma očima, skládám v duchu barvy, zastavuji a ukládám do paměti mraky, světlo, lidi, předměty.
2021
Malování věnuji víc a víc času, nelze přestat, něco mne nutí stále pokračovat. Při tvorbě se dostávám do stavu, kdy nevnímám okolí, plynoucí čas... je to čistá radost.
2022
Začínám si zlehka hrát, setkávám se s různými skupinami podobně zaměřených lidí, kteří se scházejí, aby mlčky vysedávali u svých bloků, ale zároveň jsou tiše spolu a inspirují se navzájem. Všude chodím se skicákem, co kdybych musela někde čekat.
2023
Moje první výstava.