Výstava obrazů z fondu České spořitelny, a.s.
František Kaván (1866 – 1941) v letech 1890 – 1896 studoval na pražské Akademii u Julia Mařáka a dle soudu současníků byl nejvýraznějším talentem ze všech. Narodil se na venkově, uprostřed přírody a měl bezesporu z dětství a z mládí mnoho postřehů, které se při realistické krajinomalbě, jak ji učil Mařák, projevily. Přesto se v druhé polovině 90. let nechal ovlivnit několika básníky a malíři a umělecky podlehl existenciální krizi, která některé tvůrčí jedince zachvátila s blížícím se koncem století a jejíž literární a výtvarné projevy popisujeme jako symbolismus a dekadenci. František Kaván nakonec z této městské atmosféry utekl zpět do lůna matky přírody, které rozuměl, a ve své malbě ji již neopustil. Realistická krajinomalba mu byla nejbližší. Zcela obyčejné, někdy až fádní motivy jeho obrazů jsou tak přesvědčivé a zobrazená nálada tak působivá, že byly velmi obdivované a že se dokonce už i za jeho života staly předmětem padělání!
Antonín Hudeček (1872 – 1941) začínal během svého studia na pražské Akademii jako figuralista. Studoval u profesorů Maxe Pirnera a Václava Brožíka a rok pobýval i na mnichovské Akademii u Otty Seitze a v tamní soukromé malířské škole Antona Ažbeho. V letech 1897 – 1902 se společně se studenty z Mařákova ateliéru zúčastňoval výjezdů za plenérovou malbou na Okoř a tam pod vlivem Antonína Slavíčka, vůdčí osobnosti těchto kurzů, došlo k jeho příklonu ke krajinomalbě. Nadchly ho barvy a bavilo ho malovat jejich proměnu v ročních obdobích, zvláště v kombinaci s vodní hladinou, která v jeho obrazech dokonale zrcadlí zvolené téma. Chtěl v malbě postihnout barvy, které se v různé intenzitě světla, pod různým úhlem dopadu neskutečně mění. Krajina ho zaujala ve svých nesčetných variacích a náladách – vodní tůně, lesy, velehory a zalesněné kopce i moře – a věnoval se jí po celé své tvůrčí období.
